Jsou prostě úžasné. Nejen kvůli nádherným vápencovým skalám bizarních tvarů,
divoké přírodě s horskou květenou a fantastickým panoramatům, která se nabízejí
z dosažených vrcholků. Uchvátily mě hlavně možností zahrát
si trochu na horolezce, vydrápat se i do míst, která by normálně mohl turista
obdivovat jen zdola. Zajištěných cest neboli ferát (z italského via ferrata,
železná cesta) je v Dolomitech nejvíc ze všech hor, s nejrůznější obtížností.
Kromě těch nejlehčích je nelze srovnávat s řetězy zajištěnými úseky ve Vysokých Tatrách, ale
"červenou" ferátu by měl turista s vysokohorskými zkušenostmi zvládnout bez problémů
("černé" už vyžadují kromě šikovnosti i dost síly, zkusili jsme nějaké a měli jsme
co dělat). Trpět závratí však člověk opravdu nesmí.
Snad v žádných jiných horách v Evropě se nevyskytuje tolik zázraků přírody, které byly vytvořeny milióny let
trvajícími geologickými procesy, spolu s působením vody, ledu a větru: bizarní skalní věže připomínající katedrály,
rozeklané hřebínky, masívy různých barevných odstínů,členěné římsami a balkóny. Co je příčinou?
Základ horniny zde netvoří uhličitan vápenatý, vápenec neboli kalcit, nýbrž uhličitan vápenatohořečnatý,
který je méně odolný proti erozi. Hornina dostala po svém objeviteli, francouzském šlechtici a amatérském geologovi
jménem Déodat Gratet de Dolomieu, název dolomit. Jméno se poté začalo používat pro celé pohoří, které se rozprostírá
na severu Itálie při hranici s Rakouskem, na území vymezeném zhruba městy Trento, Belluno a Brixen (Bressanone).
Obvykle se rozděluje na Dolomity východní, jejichž centrem je známé horské středisko Cortina d'Ampezzo, a Dolomity západní,
rozkládající se na západ od údolí Badia a Cordevole. (Někdy se k Dolomitům přiřazuje i západněji ležící masív Brenta
a na jihu hory nad jezerem Garda.) Dolomity se skládají z několika samostatných horských skupin, oddělených hlubokými údolími.
Nejvyšší hora, Marmolada, vysoká 3 343 m, je zčásti trvale pokrytá ledovcem.
Velká část pohoří je přírodní rezervací (Parco naturale). Roste tu nepočítaně horských květin, žijí tu svišti, kamzíci a dokonce kozorožci.
© Helena Dvořáková