Den první: Baška Voda, plavba na Hvar
Po noční jízdě nás ráno autobus vyklopí v přístavu Baška Voda na
Makarské riviéře. Naše loď jménem Tvrdi připlouvá brzy poté, ale odjezd
bude až ve 14 hodin, protože se musí uklidit a naložit zásoby.
Mezičas využijeme k prohlídce městečka, kde toho moc není (dva kostely,
zbytky hradiště a pomník partyzánů), a k prvnímu koupání. Loď je velká
a cca 30 lidí, co představuje náš zájezd, se tam docela dobře složí.
V podpalubí jsou kromě strojovny kajuty třídy B, na spodní palubě kajuty
třídy A, nahoře jídelna neboli "salón". Na horní palubě máme na zádi složená
kola, která nám ubírají trochu prostoru, ale další místo pro pobyt je naštěstí
na přídi před "kormidelnou" a na střeše, kde se dá pěkně opalovat. Pětičlenná
chorvatská posádka zahrnuje kapitána, strojníka, kuchaře a dva námořníky,
z nichž jeden zároveň vypomáhá při servírování jídel. (Pokud jde o jídlo,
máme se na co těšit. Jak bohaté snídaně, tak večeře o třech chodech předčily
naše očekávání).
Přeplavba na ostrov Hvar, přesněji
na jeho jižní špičku do přístavu Sučuraj, trvá
skoro čtyři hodiny, i s přestávkou na vykoupání
"na širém moři" . Plujeme úžinou mezi
pobřežím a Hvarem, míjíme městečka Podgora,
Makarska, Brela, Igrane, Živogošče. Naskýtají se
pěkné pohledy na vápencový masív Biokovo. Podle
zabarvení jsou stále jasně odlišitelná místa, kde
před dvěma roky řádily požáry (my si na to
pamatujeme z vlastních zážitků, když nás museli
evakuovat z kempu a pár dní poté jsme procházeli
spáleniště). Obeplouváme nejjižnější mys Hvaru s
majákem a zajíždíme do malého chráněného
přístavu Sučuraj. Je to docela malá vesnice,
některé domky jsou opuštěné a v žalostném stavu.
Nejsou tu ani hotely a v přístavu je pár lodí, dá se
říct, že tu "chcípnul pes" . Ale zajíždí
sem pravidelně trajekt z pevniny, protože z Trsteniku
je to na Hvar nejblíž.
Den druhý: Hvar - jih
Hned první den na kolech nás čeká
objevitelská etapa. Jižní část Hvaru se běžně
nejezdí a my si jako první projedeme ostrov celý. Dnes
to bude cca 70 km do Jelsy, kam se mezitím přemístí
naše loď, další den si budeme moci vybrat různé
trasy v severní části ostrova. Ze Sučuraje
vede jediná silnice, která prochází zhruba středem
ostrova; je skoro bez provozu, jen když přijede trajekt,
přejede dávka aut, kterou vypustil. Občas je výhled
na stranu k pevnině, občas směrem na ostrov Korčula.
Na celé trase je jen pár vesniček a nějaké samoty,
kromě oliv a sem tam fíkovníků tu rostou jen divoké
cypřiše a všelijaké pichlavé křoviny. Ty jsou pro
kolo dost nebezpečné - stačí jet víc při kraji
silnice a píchne se jedna dvě. (Na žádné jiné akci
nebylo lepení číi výměna duše tak časté). Občas
se u cesty vyskytují kruhovité stavbičky z
naskládaných plochých kamenů, které zřejmě
sloužily místním zemědělcům jako úkryt před
nepohodou; dnes to ale nevypadá, že by se tu půda
nějak zvlášť neobdělávala. Lesy, které pokrývaly
nemalou část ostrova, vzaly zčásti za své při
požárech. Spáleniště vypadají depresívně, ale je
vidět, že příroda se postupně vzpamatovává."Civilizace"
začíná až na dohled od Jelsy - kempy, hotely. Jelsa
je hezké městečko a i večer kypí životem. Ještě
hezčí je nedaleká Vrboska, kam se dá
zajet na kole po pobřežní promenádě. Její hlavní
pozoruhodností je opevněný kostel Panny Marie.
Den třetí: Hvar - sever
Cílem druhé etapy je město Hvar.
Nabízejí se tři standardní trasy, my individualisté
si vybíráme vlastní kombinaci. Kilometr dlouhý
neosvětlený tunel do Zavaly by sice byl zajímavou
atrakcí, ale neláká nás cca 5 km "kozí stezky",
kde se kola vedou či nesou, a hlavně chceme navštívit
Starigrad. Cestou si přidáváme odbočku do Svirče,
jehož kostel vypadal už z dálky dost zajímavě. Je
sice z 19.století, ale je velmi fotogenický, se
zvonicí, hřbitůvkem a palmami. Dočítáme se, že
jeho stavbu financoval místní rodák, navrátivší se
z Ameriky. Starigrad nás nezklamal.
Historické centrum s úzkými uličkami skrývá kromě
kostela a opevněného dominikánského kláštera jednu
bezkonkurenční perlu: opevněný palác renesančního
básníka Petara Hektoroviče zvaný Tvrdalj. Jeho
návštěva stojí za to (dokonce mají popis i v
češtině). Palác se stavěl podle básníkových
vlastních nákresů 40 let a měl v případě
nebezpečí poskytovat úkryt i ostatním obyvatelům
městečka. Kromě zahrady je jeho hlavní
pozoruhodností nádržka s rybami, kde se stále
pěstuje speciální druh mořských ryb. Nádržka byla
spojena úzkým kanálem s mořem; systém údajně
fungoval tak, že ryby přitáhly do nádržky za
potravou a poté, co ztloustly, se již nemohly vrátit.
Na nádržce a arkádách kolem ní jsou vytesané
latinské nápisy filosofického obsahu.
Další cesta do Hvaru je docela zabíračka. Jedeme po "staré hvarské", již neužívané silnici, která překonává slušné výškové rozdíly. (Veškerý provoz se přemístil na "novou hvarskou", kde tunel celkovou vzdálenost značně zkrátil). Zase se ocitáme v úplné pustině, tady už v kameny ohražených políčkách nerostou většinou ani ty olivy - lidé zřejmě pokusů o zemědělské využití téhle kamenité půdy zanechali, když zjistili, že turistický ruch nese více. Po dlouhém výstupu nás naštěstí čeká také dlouhý sjezd. A protože trasa nebyla příliš dlouhá, máme ještě čas i sílu zajet si za město vykoupat se a pak vystoupat na kopec nad vesnicí Vira, odkud jsou pěkné výhledy na městečko Hvar a hejno ostrůvků v jeho okolí, kterým se říká Pakleni otoci a užívají je hlavně nudisté. Večer v rušném městečku taky stojí za to. Hezká je pobřežní promenáda, lodžie s hodinovou věží, renesančně-barokní kostel sv.Štěpána a nedokončený palác rodu Hektorovičů ve stylu benátské gotiky. I v přístavu je rušno: i když je dávno po sezóně, je tu ještě hodně turistů. Jako oblíbený suvenýr se tu kupuje mimo jiné levandule v nejrůznějších podobách (ostrov je jejím pěstováním proslulý, ale žádné levandulové políčko jsme při naší cestě neviděli, už je zjevně po sklizni.). Je škoda, že ve Hvaru nemůžeme zůstat déle, stálo by za to vylézt si ke Španělské pevnosti, která se rozkládá na kopci nad městem, musí odtud být fantastický výhled.
[2005]
ÚvodBaška Voda, HvarKorčula, LastovoPelješac, Makarská© Helena Dvořáková