Den čtvrtý: Korčula - západ
Hned po snídani opouštíme Hvar a vyplouváme směr
Korčula. Po asi dvou hodinách plavby přistáváme v
přístavu Vela Luka, nepříliš malebném městečku se
zchátralými loděnicemi a dalším průmyslem. Můžeme
si vybrat, jestli prozkoumáme severní nebo jižní
část pobřeží, ale obě trasy se nakonec potkají ve
vnitrozemském městě Blato. Jižní trasa vede občas
po neasfaltovaných silničkách či spíše cestách,
místy i hůře sjízdných, taky s orientací to není
nejjednodušší, ale odměnou jsou nám krásné zátoky
ke koupání a výhledy na členité pobřeží a menší
či větší ostrůvky. Blato má
pěkný kostel a poprvé zde vidíme stavbu nazývanou
městská lodžie: zřejmě sloužila (a nejspíš
nadále slouží) jako úkryt před pálícím sluncem
pro zábavu či jednání místních obyvatel. Po
náročnějším stoupání dostáváme za odměnu
krásný sjezd dolů k moři a příjemnou projížďku
po kvalitní pobřežní silnici, která je kupodivu taky
téměř bez provozu. Končíme v přístavu Brna,
který je pravým opakem rušného Hvaru. Malá vesnice,
jeden hotel a pár lepších vil na pronájem pokojů,
obchod, kavárna. V přístavu hlavně rybářské lodě,
večer téměř mrtvo.
Den pátý: Lastovo
Ráno odplouváme na ostrov Lastovo a já
jsem trochu zklamaná, že nepokračujeme dál do města
Korčula. Ale na Lastovo se taky běžně nejezdí, je to
jedinečná příležitost podívat se na ostrov, který
byl až do nedávna cizincům zapovězen, protože tam
byly vojenské základny. Lastovo je docela malý ostrov,
má jen asi 50 čtverečních kilometrů, takže by to
měl být cyklisticky spíš odpočinkový den.
Přistáváme u mola pod stejnojmenným hlavním městem
ostrova - je tu jen jeden rozbořený barák a nic víc.
Loď hned odplouvá, aby nás večer čekala na druhém
konci ostrova v přístavu Ubli. Město Lastovo
je rozložené ve svahu a vypadá malebně. Má několik
kostelů a zvoniek, městskou lodžii a domy se
zvláštními komíny, které jsme nikde jinde neviděli.
Na kopci nad městem se tyčí pevnost z 19.století,
postavená na místě staršího hradu.
Severní část ostrova je hornatá - nejvyšší bod, kopec Hum, na který se vypravila terénních vložek chtivá část našeho zájezdu, dosahuje výšky 415 m. Na jihu se v jakémsi kotli, sevřeném mezi pobřežními kopci, rozkládá úrodná nížina, kde se pěstuje víno (místní odrůda plavac) a olivy. Právě probíhá vinobraní, na vinicích se hemží lidé a jediná auta, která potkáváme, jsou naložená bednami s hrozny. Podle mapy jsme si naplánovali malý okruh, ale ukazuje se, že skutečnost mapě neodpovídá ani v nejmenším. Slibně vypadající nová makadamová silnice nikam nevede (asi ji ještě nedodělali), jiná cesta končí v zátoce s jednou zchátralou chatrčí. Pravda, na tak romantické zátoky jsme nikde jinde nenarazili, ale nezbývá nám než vrátit se stejnou cestou. Na hlavní silnici z Lastova do Ubli, která je jednou z mála skutečných silnic na ostrově, naštěstí také jezdí aut minimálně a cesta je to příjemná, téměř po rovině. Jedeme se ještě podívat na ostrov Prežba, který je s Lastovem spojen mostem přes úžinu. Je tam pěkné koupání a spousta zbytků po vojenských stavbách a bunkrech (trochu to připomíná oblast Ralska). Do ostrova je dokonce proražený velký tunel, kam zřejmě zajížděly vojenské lodě. Přístav v Ubli je konec světa, ale představuje jediné spojení s Lastova s pevninou. Večer přistává vedle naší lodi velký trajekt a z něho vyjíždí řada náklaďáků přivážejících vše potřebné pro místní obyvatele.
Den šestý: Korčula - východ
Vracíme se na Korčulu - po krátké
plavbě přistáváme v nám již známém přístavu Brna.
Projedeme si zbytek ostrova až po nezápadnější
výběžek, noc strávíme v přístavu Korčula.
Větší část trasy povede vnitrozemím. Projíždíme
městečky Smokvica a Čara,
krajem vinic a ovocných sadů. Pak opouštíme hlavní
silnici a terén se mění: lesy, skály, výhledy na
moře. Obzvlášť malebná je zátoka s vesničkou
Pupnatska Luka, kam se ti z nás, kterým nevadí, že po
drncavém sjezdu budou muset absolvovat neméně
nepříjemný výstup, zajíždějí vykoupat. Při
vesnici Pupnat dosahujeme nejvyššího
bodu dnešního dne a po úzké silničce sjíždíme k
severnímu pobřeží. Nádherné výhledy, stojí za to
občas zastavit. Až do Korčuly jedeme podél pobřeží.
Nedopatřením přehlédneme odbočku do města a
přidáváme si stoupání po okruhu pro automobilovou
dopravu, který se centru Korčuly vyhýbá. Ale
nelitujeme, protože takový "letecký" pohled
na historickou část města s přístavem by se nám
naskytl snad jedině od pevnosti na kopci, a tam se nám
přece jenom škrábat nechce. Poté si dopřejeme
krátkou prohlídku centra (víc času budeme mít večer)
a pokračujeme dál až za Lumbardu, kde je jedna z mála
písečných pláží v Chorvatsku (Pržina). Je tady
opravdu trochu jiné koupání než ve skalnatých
zátokách.
Korčulský přístav je nejživější ze všech, kde jsme kotvili. Je tam tolik lodí, že ani není možné, aby se všechny vešly k molu, a musejí kotvit přivázané jedna k druhé. Potkalo to i nás - na loď musíme přelézat přes jinou loď s francouzskými turisty. Všichni jsou tolerantní, ale nakládání kol na horní palubu se nám poněkud zkomplikovalo. Pokud jde o městečko Korčula, rozhodně nás nezklamalo. Historické centrum, sevřené hradbami s dvěma branami a několika mohutnými baštami, je docela malé, a přitom se do něj vešlo tolik pozoruhodných staveb. Nejvíce z nich pochází z doby vlády Benátčanů, které připomíná mimo jiné reliéf lva na Pevninské bráně. Krásnou goticko-renesanční katedrálu sv.Marka na hlavním náměstí obklopuje několik paláců, hned v sousedství se nachází další, ještě starší kostel. Kromě neobvyklého počtu starobylých církevních staveb stojí za vidění třeba renesanční radnice nebo dům s věží , kde se údajně narodil cestovatel Marco Polo. Večer ve městě má zase docela jinou atmosféru. Dokreslují ji zpěvy z místního amfiteátru, kde se právě koná nějaké představení.
[2005]
ÚvodBaška Voda, HvarKorčula, LastovoPelješac, Makarská© Helena Dvořáková