Zkrácená varianta s průchodem komínem
Od sedla Karerpass stoupáme po cestě
lesem a horskými loukami k chatě Roda di Vael (Rotwandhütte).
Přímo nad námi se rozkládá hřeben, po němž vede
feráta Masaré. Tady se rozdělujeme: jedna skupina půjde
chodeckou trasu, druhá klasickou ferátu, třetí kratší, ale náročnější
průlez skalním komínem. Je to docela dobrodružné - prosoukat se přes jedno obtížnější místo i s kletrem, z něhož čouhají hůlky, které se
zamotávají do jisticích lan, není tak úplně bez
problémů. Nahoře se náš vůdce suverénně vydává
po ferátě doleva, což je, jak se ukáže později,
zcela špatně. Asi po půl hodině příjemné feráty
zjišťujeme, že nás téměř dohonila skupina číslo
2 a že se tudíž budeme vracet. Nevadí, aspoň si to
lezení užijeme víc, naštěstí není velký provoz
"v protisměru". Pod krásnou skalní stěnou
Fensterturm se skalním oknem s křížem, ve které občas
v mlze zahlédneme pár horolezců, děláme přestávku
na oběd a poté pokračujeme na vlastní Rotwand. Nejdřív
nás čeká "horolezecký" úsek - sestup stěnou.
Cesta kolmo dolů je ale jištěná dobře, místy jsou
tu i železné kramle. Přesto se tu poprvé v životě
uchyluju k jištění oběma karabinami, při přecvakávání
nemám právě dobrý pocit. Následuje ještě kus feráty
na druhé straně štěrbiny a pak chodecký závěr na
samotný vrchol. Mraky a mlha, které se od rána honí
kolem, někam poodlétly a právě teď tady svítí sluníčko.
Krajina kolem ale stále působí docela pochmurně, pustě
a divoce.Sestupujeme na druhou stranu hory, cesta je jištěná
a lana sestup urychlují. Na sedle Vaiolon se nabízejí dvě možnosti
sestupu do Vigo di Fassa, kde nás čeká autobus. My volíme místo
přímé vozové cesty okružní výhledovou
stezku kolem horní stanice lanovky na Ciampedié a
chaty Bellavista. Roste tady hodně horských květin,
dokonce i protěž.
[2004]
© Helena Dvořáková