Slovenské hory znám snad lépe než české. Celá léta jsme se do žádných cizích velehor nemohli podívat, takže jsme prozkoumali, jak
se dalo, aspoň ty nejbližší, které tehdy nebyly za hranicemi. Kromě Vysokých Tater jsou na Slovensku i další hory vyšší než ty naše, taky
výstupy jsou povětšině náročnější. Proto pořád stojí za to se tam vracet, i při dnešních možnostech cestování.
Stránka pro slovenské hory je bohužel dost skromná. Většinu cest jsme totiž podnikli v těch dřevních dobách, kdy
se ještě nefotilo nejen na digitál, ale až na výjimky ani na barvu. I vzpomínky na zážitky už poněkud vyprchaly...
Úvodem přehled významnějších slovenských pohoří a jejich nejvyšších hor (kurzívou ty, které jsem dosud nenavštívila).
Hory | Nejvyšší vrchol / Nejvyšší navštívený vrchol |
Další významné vrcholy |
---|---|---|
Vysoké Tatry | Gerlachovský štít (2 655 m) Lomnický štít (2634 m) |
Rysy, Kriváň, Vysoká, ,aj. |
Roháče (Západní Tatry) | Bystrá (2 248 m) Baníkov (2178 m) |
Ostrý Roháč, Plačlivo |
Belianské Tatry | Havran (2 152 m) Ždiarska vidla (2142 m) |
|
Nízké Tatry | Ďumbier (2 043 m) | Chopok |
Chočské vrchy | Veľký Choč (1 611 m) | |
Malá Fatra | Veľký Kriváň (1 709 m) | Velký Rozsutec |
Strážovské vrchy, Súlovské vrchy | Strážov (1 213 m) Žibrid (867 m) |
Veľký Manín |
Považský Inovec | Inovec (1 042 m) | |
Veľká Fatra | Ostredok (1 592 m) Tlstá (1370 m) |
|
Slovenský raj | Ondrejisko (1 270 m) | |
Oravské Beskydy | Babia hora (1 725 m) | |
Kysucké Beskydy | Veľká Rača (1 236 m) | |
Oravská Magura | Minčol (1 396 m) | |
Moravskoslezské Beskydy | Velký Polom (1 067 m) | |
Javorníky | Veľký Javorník (1 071 m) Kohútka(913 m) |
|
Biele Karpaty | Veľká Javorina (970 m) | |
Malé Karpaty | Záruby (768 m) | |
Vtáčnik | Vtáčnik (1 346 m) | |
Tribeč | Veľký Tribeč (829 m) | |
Kremnické vrchy | Flochová (1 317 m) | |
Štiavnické vrchy | Sitno (1 009 m) | |
Slovenské Rudohorie (Poľana, Stolické vrchy, Volovské vrchy, Muránska planina, Veporské vrchy, Slovenský kras) |
Stolica (1 476 m) | Poľana, Fabova hoľa, Kľak, Zlatý stôl |
Levočské vrchy, Čergov, Pieniny | Čierna hora (1 289 m) | |
Východné Karpaty (Nízké Beskydy, Bukovské vrchy, Vihorlat) | Kremenec (1 221 m) | Vihorlat |
Nejvyšší slovenské hory jsou krásné, ale trochu vadí velká koncentrace turistů. Je to i proto, že
je tu turisticky přístupných jen málo vrcholků - od 70.let, kdy jsme
tu byli poprvé, jich ještě ubylo. Nám se tehdy navíc poštěstilo v rámci Týdnů vysokohorské turistiky
zdolat i pár vršků, kam se normálně nesmělo ani tehdy. Mimo jiné jsme si od Skalnatého plesa
vylezli po svých na Lomnický štít (2634 m), můj tehdy ještě ne manžel si udělal i Gerlach (2655 m).
Tehdy to byla nejvyšší místa, kam se mohl člověk bez devizového příslibu dostat. Z těch dosud volně
přístupných vršků považuju kvůli rozhledům za nejkrásnější asi nejspíš Východní Vysokou (2429 m) nad
Sliezským domem. Hezký byl také přechod vápencových Belanek, které jsou úplně jiné než zbytek Tater.
Z této doby ovšem fotodokumentace chybí...
O mnoho let později jsme za dvou návštěv Tater už s dětmi zdolali Ostrvu, Rysy, Furkotský štít, Velkou Svišťovku a přechod z Malé do Velké
studené doliny přes Priečne sedlo. Holky se tam prvně setkaly se řetězy. Nejvíc jsem si užila túru na Rysy (2503 m), které jsou nejvyšším
vrcholkem Slovenska, kam se dnes může dostat turista bez lanovky a bez horského vůdce.
I když máme Tatry docela prolezené, ještě se někdy musíme vypravit na Kriváň...
[1975,1977,1991,1994]
Roháče jsou ještě hezčí než Vysoké Tatry, bývá tam i méně lidí. Jsou to hory ideální pro přechod hřebenovky, sedla nejsou příliš hluboká. Pro jednodenní túry, kdy se přejde vždy jen část hřebene, jsou nejlepším východiskem chata Zverovka a osada Zuberec, v jejíž blízkostí se nachází i zajímavý skanzen Brestová. Takto jsme západní část hřebenovky absolvovali my (nebyli jsme tedy na nejvyšším vrcholku Bystrá, který má 2248 m - naším nejvyšším dosaženým vrškem zůstal Baníkov, 2178 m).
Ze Zverovky jsme absolvovali dva okruhy s návratem přes Smutné sedlo (a dále zpět k chatě po silnici bez provozu):
výstup přes Roháčské plesa na Baníkov a Tri kopy, a výstup přes sedlo Zábrať a Volovec na Ostrý Roháč a Plačlivo. Na obou túrách
nás potěšily pěkné úseky se řetězy. Trochu náročnější je lezení na Tri kopy (ale zvládly to tenkrát i naše holky ve věku 8 a 11 let),
na Ostrém Roháči jde spíš o zajištění před pádem, protože hřebínek je opravdu ostrý. Po jeho absolvování jsme se skrývali v
sedélku pod ním před nedalekou bouřkou, ale jak se ukázalo, i když se bouřka vzdálila, výstup na Plačlivo nebyl tak úplně bezpečný
kvůli statické elektřině, takže jsme "s vlasy vstávajícími nikoli hrůzou" radši rychle pádili dolů. Třetí túra ze Zverovky byl přechod
proslulých Skriniarek, který byl trochu dobrodružný, i když asi nejsou náročnější než Tri Kopy: už když jsme se sápali na Baníkovské sedlo,
začalo se trochu zatahovat, ale věřili jsme, že mraky odtáhnou a pokračovali na Pachoĺu a Spálenou, ovšem nakonec nás, naštěstí až za Skriniarkami,
bouřka dostihla. Přečkali jsme blesky a liják s kroupami přikrčení v úžlabince a moc dobře nám nebylo. Pak se ale vyčasilo a rozhledy
z Brestové a Predného Salatína jsme si užili. Nejzápadnější a nejnižší část hřebenovky jsme absolvovali okruhem ze Zuberce: přes sedlo
Pálenica na Sivý vrch a Radové skaly. Tato část je vápencová a nádherně fotogenické Radové skaly by se skoro daly nazvat skalním městem.
[1992,2007]
Ačkoli jsme do Nízkých Tater zavítali několikrát, vždy do severní oblasti. Několik túr jsme podnikli
z Demänovské doliny, kde jsou také dvě významné jeskyně, Jaskyňa slobody a Demänovská ĺadová jaskyňa
(která se ovšem Dobšinské jeskyni zdaleka nevyrovná). Absolvovali jsme malou část hřebenovky v okolí
Chopku (2024 m) s výstupem na nejvyšší horu Ďumbier (2043 m), vylezli jsme také na Krakovu Hoĺu a Poĺudnicu.
Z Janské Doliny jsme podnikli túru na Ohnište, horu, která ukrývá jedno obrovské a jedno menší skalní okno,
a viděli při tom na nedalekém Slemö trosky letadla zříceného za 2. světové války. Docela jiná je severnější
část hor v okolí Ružomberka s kopci nižšími a oblejšími; zde se nachází i nejvyšší vodopád Nízkých Tater,
Brankovský vodopád (za naší návštěvy ovšem příliš mnoho vody neměl).
[1976,1995,2008]
I když jsou to nepříliš významné hory, nejvyšší vrchol, Velký Choč, má 1611 m, čili je ještě o kousek vyšší než Sněžka.
Výstup na něj je perný, ať se jde z jakékoli strany. Poprvé jsme z něho moc neměli, protože se zahalil do mlhy
a po celý sestup lilo. Podruhé jsme si kruhový rozhled z rozlehlého plochého vrcholu vychutnali. Stojí také za to
projít si dvě krásné doliny: Prosiecká dolina je romantičtější, v Kvačanské dolině se dá prohlédnout obnovený mlýn Oblazy
a pokračovat trochu hůře schůdnou Ráztockou dolinou. V okolí lázní Lúčky je pěkný vodopád a travertinové skalky.
[1992,2004,2008]
Tohle poměrně nízké pohoří nemá co do krásy konkurenci - zvlášť jeho soutěsky jsou prostě úžasné. Divočina, prudký potok, kolem něhož
a někdy přímo skrz něj (za vyšší vody) vede úzká pěšinka, žebříky, po nichž se překonávají prahy s vodopády. Soutěsek je tu několik:
Veĺký Sokol, Piecky, Suchá Belá, Kláštorská roklina; většinou se smějí procházet jen zezdola, je tam "jednosměrný provoz". Možná nejkrásnější
soutěska, Veĺký Kyseĺ, je po požáru v 70.letech zpřístupněná jen zčásti. Pěkný je okruh přes Tomášovský výhĺad (nádherný skalní převis)
do Prielomu Hornádu, kde se občas postupuje po železných stupních zabudovaných do skály. Dobšinská ĺadová jaskyňa je evropský unikát.
Zajímavostí trochu jiného druhu je nefalšovaná cikánská osada při přístupové silnici od Letanovců.
[1976,1992,1994]
Velká Fatra je hodně rozsáhlé pohoří vhodné spíš pro vícedenní přechody. My tam jen "nakoukli" při dvou výletech: do oblasti
kolem Královy studně a kolem vršků Ostrá a Tlstá - hlavním cílem bylo spatřit skalní okno v Blatnické dolině.
[1996]
Z Malé Fatry známe jen okolí Vrátné doliny, což je ale její nejhezčí část. Nejvyšší hora Velký Fatranský Kriváň (1709 m) je
dostupná lanovkou, dá se odtud podniknout pěkná túra po hřebeni. Zajímavější je ale Velký Rozsutec (1610 m), který je spolu se
sousedním Malým Rozsutcem vápencový a tudíž malebnější. Jánošikovy diery pod Rozsutcem připomínají soutěsky Slovenského
ráje. Nad vesnicí Terchová, která je Jánošíkovým rodištěm, postavili tomuto slavnému zbojníkovi trochu zvláštní sochu.
[1975,1993]
Bílé Karpaty tvoří část česko-slovenské hranice. Nejvyšší vrchol Veĺká Javorina je místem česko-slovenských přátelských setkání.
Nejkrásnější partie jsou ve slovenské části - vápencové hřbítky v okolí Vršatce a Lednice.
[2013]
© Helena Dvořáková