Túru začínáme na rozcestí Cason de
Rozes, kousek pod sedlem Falzarego - nástup bude celkem
pohodlný, zčásti dokonce po vozové cestě. Je krásně,
modrá obloha, daleká viditelnost. Naše hora se nám předvádí
v nejlepším světle (je opravdu do růžova), stejně
tak naproti vršky Nuvolao, Averau a skupina skal Cinque
Torri. Pod stěnou se vybavujeme úvazky a helmami, ale
ještě než začne vlastní feráta (když nepočítám
pár kramlí na začátku), čeká nás průchod 800 metrů
dlouhou štolou, tunelem vybudovaným Italy za 1.světové války.
(Jejím účelem bylo podminování rakouských pozic na Il Casteletto
. Odpálení největší miny na dolomitské frontě se zdařilo,
vrcholová část Casteletta byla zničena a hora dobyta).
Štola je nečekaně strmá, docela se zadýcháme, ještě že si můžeme pomáhat nataženým
ocelovým lanem. Helmy se hodí, vyšší člověk občas
o strop zavadí. Na rozcestí za tunelem na Forcella Col de Bois
nás opouštějí ti, jejichž dnešním cílem je
Lagazuoi. My teď budeme traverzovat západní stěnou.
Hned na začátku je vidět, že to nebude zrovna snadná
feráta. Je tu dost strmých úseků, kde dá práci najít
vhodné stupy, chce to trochu šikovnosti i sílu. A
hlavně překonat psychické zábrany. Cesta zpátky by
byla rozhodně obtížnější, takže si člověk prostě
musí nějak poradit. Před námi leze postarší italský
pár, manžel jistí svou ženu vlastním lanem. Paní má
trochu problémy, a tak jsme rádi, když si udělají
pauzu a my můžeme postupovat rychleji. Naštěstí je
tu i hodně "odpočinkových" úseků, kdy se
traverzuje téměř vodorovně. Člověku ovšem nesmí
vadit, že je pod ním hluboký sráz: občas totiž
nejde o stezku, ale o lezení po výstupcích ve skalní
stěně, s občasným zhoupnutím na jisticím laně. Jak
Tofanu obcházíme, nabízejí se nám postupně další
a další výhledy: Lagazuoi s Marmoladou v pozadí, hřebeny
masívu Fanes, v dálce zahlédneme dokonce bílé špičky
rakouských Alp (snad Grossglockner).
Na výběžku u Tre Dita si děláme přestávku na oběd.
Je tu už houf lidí, někteří vystoupali po ferátě,
jiní přišli normálkou. Brzy po nás přicházejí i
italští manželé, které jejich kolegové bouřlivě vítají.
Na vršek nám zbývá ještě 300 výškových metrů
ferátou v téměř kolmé stěně plus asi půlhodinový
"choďák" po vrcholovém hřebenu. Feráta má
stát za to, ale nahoru se dá dostat i snadnější okružní
cestou. Jedna z účastnic naší výpravy trochu váhá,
jestli jí nedat přednost, ale ostatní ji přesvědčí
- když jsi to zvládla až sem... Takže vzhůru do stěny!
Je to lezení, jak se patří, zabíračka, ale zážitek.
Párkrát musím obtížné místo i po laně "vyručkovat",
ti menšího vzrůstu musejí mít problémů ještě víc.
Obecně se shodujeme, že na "červené" ferátě
jsme se s takovou náročností asi nesetkali. Asi bych
sem zrovna nelákala někoho, kdo na ferátě zažije víc
strachu než radosti. (I když překonaný strach, to je
taky pěkný pocit).
Konečně jsme na vrcholovém hřebenu. Krásné
rozhledy, ale nebe už není úplně modré, začínají
se honit bílá oblaka. Jako by je masív Tofan přitahoval,
nějak se tu soustřeďují. Než vystoupáme na vlastní
vrchol, i ten zalije bílá mlha. Číháme na chvíli,
kdy se rozptýlí, abychom si mohli udělat vrcholové
foto u kříže. Naštěstí se oblaka rychle pohybují,
takže stihneme vyfotit i majestátní Tofanu di Mezzo,
nejvyšší z trojice Tofan, která se tyčí hned vedle,
než se zase schová v mracích. Teď nás čeká sestup
- bude to skoro 1500 výškových metrů. Ze hřebene
vede spousta nezřetelných pěšinek po skále, mezi sutí
a balvany a zbytky tajícího sněhu. Všechny prý nás
k Rifugio Giussani dovedou a chatu je dole ve skalním
kotli dobře vidět. Každý si hledá tu svou cestu,
jsme rozptýleni jako mravenečci v nekonečné pustině
hory. Je to prašť jako uhoď, kudy se dáš, moc si
nepomůžeš, stejně zas budeš obcházet nějaké neschůdné
místo. U chaty chvíle zaslouženého odpočinku. Prohlížíme
si zříceninu kasáren z 1.světové války a pamětní
desku připomínající urputný souboj rakouského a
italského oddílu a vzdávající poctu statečnému
veliteli protivníka. Další sestup k silnici je už zaplať pánbůh
z větší části po vozové cestě. Nohy mě tolik
nebolely ani nepamatuju.
[2004]
© Helena Dvořáková